Můj kamarád Alex je pozorovatel. Sám je inteligentní sportovec s dobrou kariérou a výborným vkusem v oblékání – pro mnohé tzv. úlovek dalo by se říct. Vždycky chodí upravený a totéž očekává od své partnerky. Výrazně nalíčené rty mu připadají sexy, protože prý ukazují sebevědomí bez arogance. Líbí se mu dlouhé vlasy, ale musejí být upravené. Všímá si, jak se ženy oblékají a jakou mají postavu. Když s ním člověk tráví čas, nemůže si toho nevšimnout. Sama jsem se několikrát přistihla, že si před schůzkou s ním nanáším červenou rtěnku. Popřela jsem kvůli tomu vlastní vkus? Nemyslím si… Každá žena se chce přece líbit. A když jí k tomu někdo dá návod, která ho dokáže jen tak ignorovat?

Alex říká, že jeho partnerky zpětnou vazbu na svůj vzhled vesměs oceňovaly. Kde ale jemné návrhy a vyjadřování vkusu končí a ovlivňování začíná přerůstat v manipulaci? Někteří muži jdou v těchto případech do extrémů a svými nároky dokážou partnerčino sebevědomí značně podkopat. Právě o tom jsem se bavila se vztahovou koučkou Zuzanou Martirosjan Součkovou, kterou dlouholetá práce s choulostivým vnímáním vlastní sebehodnoty řady modelek přivedla do vod psychologie. „Jedna dívka se mi svěřila s tím, že ji při první společné noci muž požádal, aby se znovu nalíčila, protože se mu odlíčená nelíbí. Vyhověla mu a ve vztahu další rok pokračovali. Docházelo však k dalšímu posouvání hranic ze strany muže a vztah nakonec pod tíhou tlaku na partnerku nevydržel,“ uvádí Zuzana.

Sebevědomí si budujeme už od útlého věku. Prvními, kteří nás v tomto směru ovlivňují, jsou naši rodiče a nejbližší příbuzní. Později se přidávají autority, jako jsou učitelé, dále třeba sportovní trenér a první partneři. Vnímání vlastního vzhledu se tedy formuje pod vlivem několika nejbližších osob. Některá doporučení jako rady rodičů, co si vzít na sebe na určitou společenskou událost, mohou být neškodná. Tlak trenéra, který dívce pomáhá s redukcí váhy a sestavením jídelníčku, už může být rizikovým faktorem. „Během vývoje se přidává i hodnocení vrstevníků a snaha identifikovat se s určitou skupinou lidí. Záleží na dívce či ženě, do jaké míry se v tomto směru nechá ovlivnit,“ říká expertka.

Vliv nejbližších probíhá na obou úrovních – vědomé i nevědomé. Děti vědomě formujeme od útlého věku – výběrem oblečení, účesu, různých sportovních potřeb a doplňků. Ovlivňujeme je ale i nevědomě. „Například dívka, která bude odmítána svým rodičem, na sebe může začít upozorňovat svou vizáží. Může se jednat o problémy s příjmem potravy a rapidním úbytkem váhy nebo o perfekcionismus v každém ohledu ­– dokonalé každodenní líčení, úprava vlasů a nehtů, plastika prsou atd.,“ uvádí Zuzana. Taková žena si s sebou nese do života tzv. syndrom odmítaného dítěte a dělá vše pro to, aby již odmítána nebyla. Vytvoří si svůj vlastní obraz „dokonalého člověka“ a na něm pracuje. „Snaží se doslova zavděčit všem kolem, aby uspěla. A protože do sebe vztahy zapadají jako zámek a klíč, najde si žena podle svého nastavení a programu z dětství i svého partnera pro život. Je-li podrobena neustálému tlaku a hodnocení v rodině, je pravděpodobné, že si najde i stejně náročného partnera,“ vysvětluje expertka.

„Hodnocení vzhledu a následné vynucování jeho změny nebo dodržování stanovených kritérií vedou k manipulaci a následnému posouvání hranic jednání,“ uvádí Zuzana a pokračuje: „Nejprve si žena nechá například zvětšit prsa, následuje lifting obličeje, zvětšení rtů, nalepení řas a najednou tu máme úplně jiného člověka.“  Rozhodně ne sebevědomou ženu, která je sama sebou. Taková žena se pak mnohdy přizpůsobuje i v dalších oblastech společného života.

Na začátku každého vztahu jsme trochu v rozpacích: Co řekne partner, až nás poprvé uvidí nenalíčené? Jak vztah pokračuje, zvykáme si na sebe navzájem, uvolňujeme se a tyto obavy pomalu mizí. Jak říká Zuzana: „Po nějakém čase, kdy žena cítí, že je partnerem přijata, ztratí potřebu klást na vzhled takový důraz.“ Někdy ale obavy přetrvávají i v průběhu celého vztahu. „Ženy, které se za svůj vzhled stydí a usínají nalíčené, mají nízké sebevědomí a mnohé trpí histriónskou poruchou osobnosti, tedy strachem z odmítnutí. Domnívají se, že když jsou nalíčené, jsou dokonalé. Hledají si i partnera, který toto chování schvaluje, či dokonce vyžaduje,“ doplňuje expertka.

Často se jedná o muže s narcistickou poruchou osobnosti. Takový muž může trpět svojí nedostatečnou hodnotou a svou výjimečnost si pak dokazovat drahými věcmi a nápadně atraktivní partnerkou. „Třeba ve společnosti mu dělá dobře, pokud na ženu ostatní upírají zrak, ať už kvůli vyzývavému oblečení, nebo líčení,“ říká Zuzana a uvádí další příklad ze své praxe.
„Jedna modelka, která byla ve vztahu s narcistickým mužem, se mi svěřila, že po ní požadoval, aby byla před každou večeří v restauraci vyzývavě oděna a výrazně nalíčena. Zejména používala rudou rtěnku a nosila vysoké podpatky. Ona sama si prý připadala doslova jako „cvičená opička“, ale vždy partnerovi vyhověla, protože se cítila být milována (muž o ni projevoval zájem) a výhody života v luxusu se jí zpočátku zamlouvaly,“ uvádí Zuzana další příklad z praxe.

Ne každý partner má tendenci vzhled své partnerky významně ovlivňovat. „Záleží na mnoha faktorech, jakými jsou například hodnoty a vyzrálost člověka, kultura, různé psychické poruchy a samozřejmě typ vztahu,“ říká expertka. Většinou zůstává u jemných náznaků. Když ale jeho požadavky přerůstají rozumnou mez, proč jim některé ženy bez rozmyslu vyhoví?
„Roli může hrát obdiv ke vkusu partnera, strach z odmítnutí, nízké sebevědomí, snaha udělat partnerovi radost, nebo naopak strach, aby ženě nebylo za nevhodnou změnu vzhledu ublíženo žárlivým partnerem,“ vysvětluje expertka.
Manévroval vás někdy partner do úpravy vzhledu, která se vám nezamlouvala? Nebo vždy zůstalo u milých náznaků a oceňování toho, co vám sluší?