Voňavé krémy a zárodky líčidel patřily dlouho k výsadám majetnějších lidí. Revoluce v „beauty průmyslu“, která posunula díky masové produkci kosmetické výrobky k obyčejným lidem, přišla až zkraje 20. století. Nicméně pro obyčejnou ženu ještě dlouho po nástupu koncernů platila za osvědčenou kosmetiku pouze ta domácí. Tedy ta vyrobená z přísad, jež v domácnostech běžně ležely ve spíži, a z bylin volně rostoucích venku. „Naše babičky byly přebornice ve využívání místních dobře dostupných zdrojů,“ říká Michaela Vaněčková, která před časem založila značku Caltha, jež se specializuje na výrobu přírodní kosmetiky.

I v domácí kosmetice poznáte národopis

Receptury na domácí kosmetiku se proto liší země od země. "Každá země měla svá specifika právě podle místních surovin. Nejrozšířenějším kosmetickým produktem napříč minulostí bylo mýdlo, na kterém je dobře vidět krajová rozmanitost. Jižní státy více pracovaly s oleji, zvláště olivovým či mandlovým, u nás se zase upřednostňovalo vepřové sádlo či hovězí lůj a v severských oblastech se vyráběla mýdla z rybího tuku,“ popisuje Michaela Vaněčková.

Velkou výhodou přírodní kosmetiky je fakt, že je bez chemie. „Přírodní kosmetika podporuje přirozenou funkci regenerace kůže, nijak ji nedusí, ale naopak poskytuje podmínky pro sebeočistné procesy,“ popisuje odbornice ideální fungování přírodní kosmetiky, která se často inspiruje recepturami předků. Kromě přírodních ingrediencí vyzdvihuje Michaela Vaněčková i individuální přístup k výrobě. „Cenná a těžko nahraditelná je ruční výroba. Právě lidský přístup a lidské ruce dělají přírodní produkt jedinečný,“ říká. 

Za pravdu jí dává skutečnost, že v posledních letech se návrat k přírodě a soběstačnosti stal hitem: internet je plný návodů, jak si doma vyrobit kosmetiku z bylinek, takzvaných DIY neboli "do it yourself". Níže přinášíme několik tipů z repertoáru našich předků neboli babských rad, jež je možno doma vyzkoušet.

Vejce na sto způsobů

Klasickou přísadou takových domácích receptur bylo vejce. Logicky, slepice choval kdekdo, a proto se nejrůznější způsoby využití vajec patřičně rozšířily. Tím hlavním důvodem, proč se vejce v kosmetice prosadila, však byla prostá skutečnost, že dobře fungují. Ne náhodou. Vejce obsahují celou řadu vitaminů, jsou zdrojem bílkovin a minerálních látek. Najdete v nich síru, železo, fosfor, zinek nebo selen.

Bílková maska, kterou lze připravit na mnoho způsobů, pomáhala redukovat nejrůznější problémy. Základním účinkem bílku je to, že vypíná pleť a stahuje póry, dodáním dalších ingrediencí pak je možné docílit i jiných efektů. Tak třeba bílek ušlehaný s citronem je kombinace, která zbavuje pleť mastnoty. Umíchaný s tvarohem zase pleť zklidňuje, a jde tedy o kombinaci vhodnou pro podrážděnou pokožku. Neméně účinný je i žloutek – masky z něj pleť vyživují. Obě části vejce pak prababičky používaly také na vlasy. Po aplikaci žloutku jsou vlasy lesklé, bílek zase vlasy posiluje, a je tak dobrou zbraní proti lámavosti. Ale pozor: masku z vlasů smývejte vlažnou vodou, aby se vejce nesrazilo.

Pivo nejen do půllitru

Další osvědčenou surovinou, která se primárně konzumuje, nicméně má své místo i v kosmetice, je pivo. Obsahuje vitamin B, ale také prvky jako železo, hořčík nebo zinek. Osvědčeně funguje například na vlasy bez života. Po umytí stačí vlasy pivem, ideálně ležákem propláchnout a poté spláchnout vlažnou vodou. Vlasy jsou po takovém kondicionéru lesklé a zvýrazní se i jejich barva. Samozřejmě i pivo lze míchat s jinými surovinami: smícháte-li jej s vaječným žloutkem, získáte účinnou masku na lámavé vlasy, kombinace s olejem funguje jako restart pro nezdravé vlasy.

Sádlo, přítel člověka

Další tradiční kosmetickou pomůckou z kuchyně bylo vepřové sádlo. Vykazuje velkou míru podobnosti s lidským tukem, a dobře tak proniká do kůže. Cenilo se jako mazadlo, které dokázalo dobře promastit suchou kůži, zjemňovalo, regenerovalo a zklidňovalo. Tyto účinky stále platí. Ostatně každý, kdo někdy léčil nějakou jizvu, jistě zná babskou radu, že jizva se dobře zhojí a vyhladí právě díky sádlu. A stejně tak dodnes někdo maže sádlem ekzematickou pokožku či těhotenské břicho, aby natahující se pokožka nepraskala a netvořily se strie. Tím, že sádlo není parfémované, nedráždí citlivější kůži. Na druhou stranu ne každému je jeho specifická vůně a mastnota příjemná. 

Okurka nejen do salátu

Dodnes rozšířený je zvyk prababiček přikládat okurky na pleť. Jde o zeleninu s vysokým obsahem vody, bohatou na vitamin C a E a minerální látky, jako je zinek, železo, hořčík, vápník či draslík. Taková okurková maska pleť hydratuje, zjemní a vyčistí. V kombinaci s kysanou smetanou se okurka používala na zklidnění pleti. Macerát ze slupky pak zase na akné nebo zesvětlení pigmentových skvrn.
 

Zklidňující heřmánek

Své místo měly v kosmetice našich předků samozřejmě byliny. Velmi oblíbený byl heřmánek pro své protizánětlivé účinky. Ženy jej používaly na mastnou pleť se sklony k zánětům, užíval se ale rovněž na choulostivou dětskou pokožku. Dodnes je heřmánek běžnou přísadou nejen dětské kosmetiky. Podomácku lze připravit výluh a udělat si z něj obklad, který zklidní opuchlé, unavené oči a rovněž zarudlou pokožku. Dalším i dnes poměrně rozšířeným zvykem je proplachovat vlasy výluhem z heřmánku, který zesvětluje. Kromě výluhu z něj lze připravit i olej nebo květovou vodu.

Žahavá kopřiva na akné

Své místo v lidovém léčitelství i kosmetice má od pradávna také „žahavá“ kopřiva. Je bohatá na vitamin C a také vitaminy skupiny B, obsahuje minerály, kyselinu mravenčí, octovou a křemičitou nebo také serotonin. Jako plevel nikomu nepůsobí velkou radost, nicméně naši předkové věděli, jak s bylinou zacházet. Sušili ji (listy, nať i oddenky) a připravovali z ní čisticí čaje  nebo intenzivní výluhy (spařuje se dvojnásobné množství byliny než u přípravy čaje), kterými si například proplachovali vlasy. Výluh odmašťuje, zbavuje lupů a dává vlasům lesk. Kopřivu lze využít i v péči o pleť, třeba té aknózní prospívá omývání vlažným odvar z listů, který snižuje tvorbu kožního mazu.

Hojivý měsíček

Oblíbený byl u předků také měsíček. Tato léčivá bylina hojí a dezinfikuje, zklidňuje a regeneruje. Dobře proto platí na celou řadu kožních neduhů, jako je akné, suchá pokožka nebo jizvy a strie. Léčí také rozpraskané rty a paty. Běžně se používal měsíčkový olej, který si snadno připravíte i v domácích podmínkách, a dále také měsíčková mast.

Mateřídouškou proti akné i revmatu

Na akné podle předků také dobře fungovala mateřídouška ve formě obkladů připravených z nálevu. Kromě zánětů pokožky však takové obklady pomáhají řešit i revma a fungují jako analgetikum při onemocnění svalů či kloubů.

Šalvěj na pocení a špatný dech

V neposlední řadě měla (a dosud má) své místo mezi kosmetickými bylinami šalvěj. Využívají se její listy i nať. V prvé řadě funguje jako přírodní deodorant. Stahuje póry a tím reguluje nadměrné pocení. Výborně se také hodí, pokud máte akné, rozšířené póry a mastí se vám nadměrně pleť.

Přírodou se inspirují i výrobci

Na závěr je třeba říci, že spoustu z těchto receptur a "babských" rad využívají i dnes výrobci přírodní kosmetiky. Není proto třeba si složitě a ručně vyrábět tyto přípravky doma a často i za samotnou jejich přípravu utratit více peněz, než když se spolehnete na přírodní přípravky zakoupené v drogerii. Ušetříte si tím čas i peníze a navíc máte jistotu, že použité ingredience jsou opravdu čisté a bezpečně zpracované, takže riziko alergické nebo jiné reakce je omezeno na minimum.