Také etikety na kelímcích často raději přehlédnet?e Jednak proto, že se vám nechce luštit miniaturní písmo, jednak proto, že produktu možná věříte a nemáte potřebu ho zkoumat do hloubky. Jestli ale hledáte nový produkt, není od věci se na těch pár písmenek podívat. V případě, že holdujete přírodní nebo třeba veganské kosmetice, mělo by být prostudování informace na obalu přípravku samozřejmostí.

Kosmetické etikety mají svá pravidla

Pokud se vám zdá, že vám výrobci tu a tam něco tají, je právě etiketa oním „místem pravdy“. Existují totiž závazná pravidla, podle kterých musejí všichni výrobci kosmetiky vypisovat veškeré ingredience kosmetického přípravku na etiketu. Jde o takzvaný INCI seznam (International Nomenclature for Cosmetic Ingredients, tedy mezinárodní nomenklatura kosmetických přísad). Podle ní musí výrobci uvádět úplný seznam přísad produktu, a to v sestupném pořadí.

To je skvělé vodítko pro laického spotřebitele. Pokud produkt tvrdí, že obsahuje určitou účinnou látku, neměla by se rozhodně v seznamu látek objevit na posledních místech. Názvy složek jsou uvedeny většinou v angličtině, což může být někdy těžší na rozklíčování, na druhou stranu ale stačí slovník nebo třeba mobilní telefon. „V dnešní době naštěstí existují chytré mobilní aplikace, které vám v okamžiku sdělí, o kterou ingredienci se jedná a zdali je pro vaši pleť prospěšná, či nikoliv,“ říká vizážistka a kosmetička Kateřina Krobová a pokračuje: „Já osobně jdu při výběru kosmetiky po latinských názvech, ty totiž ve většině případů označují rostlinné ingredience. Pokud však chcete mít naprostou jistotu, že produkt je bio, veganský nebo netestovaný na zvířatech, hledejte na obalu označení certifikované značky.“



Obecně pak platí, že látky, které jsou uvedeny na prvních čtyřech až pěti místech, tvoří většinu objemu kosmetického přípravku. Jedná se o ingredience, tvořící samotnou hmotu výrobku, jež je základním nosičem pro účinné látky. Na prvních místech, která by vás měla zajímat nejvíc, tak nejčastěji objevíte vodu (Aqua). Ostatním složkám byste pak měly věnovat pozornost, pakliže jste alergické, máte velmi citlivou pleť nebo „jen“ dáváte přednost přírodní či potenciálně nezávadné kosmetice.

Na co dát pozor: olovo, mastek, některé konzervanty a parfémy

Krémy, mýdla či šampony obsahují desítky látek, z nichž některé nám mohou být proti srsti – ať už ze zdravotního důvodu, či z přesvědčení. Z etiket na kosmetických produktech je odhalíme.
„Ke složkám, kterým byste se měly v kosmetice vyhnout obloukem, patří olovo a mastek. Olovo bývá ve složení mnoha rtěnek nebo produktů na vlasy. Kromě toho, že ucpává póry, navíc způsobuje podráždění a alergie. S mastkem se setkáte kromě dětských zásypů a pudrů také v dekorativní kosmetice, jako jsou oční stíny, pudry nebo tvářenky. Jelikož je toxický, může způsobovat dýchací potíže,“ varuje Kateřina Krobová. 

Mezi další látky, které nejčastěji způsobují alergie, patří konzervanty a parfemační složky. „Někdy i přípravky, které se honosí označením “neparfemované”, mohou obsahovat příměsi, jež mají zamaskovat jejich chemický zápach. Pokud si chcete být jisté, hledejte spíše výrobky s označením „bez parfému”, „fragrance free” a podobně," říká Kateřina Krobová a vysvětluje: „A samozřejmě každý výrobek, který obsahuje vodu, musí obsahovat také konzervant. Nejčastěji používané jsou parabeny, které jsou spojovány s alergií.“ Parabeny poznáte snadno: jde o složku, jejíž název končí příponou -paraben. Naopak alkoholy (přípona -alcohol) mohou mít i bio certifikaci a sloužit jako konzervant v čistě přírodní kosmetice.

Naopak mastné alkoholy mohou v některých případech způsobovat podráždění (jsou označeny jako methyl-, propyl-, caprylyl-, cetyl-, stearyl-alcohol).

Látky v rozporu s přesvědčením

Mnoho lidí řeší kromě účinku na pokožku i celkovou ekologickou stopu jednotlivých přísad. Snaží se vyhýbat třeba těm, které jsou „levnou náhražkou“ jiné (často přírodní) látky. Patří mezi ně třeba minerální oleje (paraffinum liquidum, petrolatum apod.). Tyto látky se získávají z ropy. Pokožce sice nijak neškodí, ale zároveň nepřinášejí kůži žádný významný benefit.

Mezi „zbytečné“ můžeme s tímto přístupem zařadit třeba silikony (na etiketě je odhalíme jako látky s koncovkou -one nebo -ane, tedy třeba siloxane). Šamponům i vlasům dodávají jemnost a hladkost, ale jsou problematické kvůli své neekologičnosti. Z podobného hlediska někteří odmítají i polymery (označované často jen zkratkami PEG a PPG).

Velmi propíraným tématem byl svého času hliník, který se objevuje ve složení deodorantů. Zatím se vědecky neprokázala ani nevyvrátila jeho škodlivost zdraví (včetně rakovinotvornosti), nicméně pokud se ho obáváte, určitě se vyhněte přípravkům s obsahem látky aluminium.

V rozporu s přesvědčením mohou být i barviva. Jde ve většině případů o neškodné látky, které jsou označeny číselným kódem, začínajícím písmeny CI. Některé z nich jsou živočišného původu (což bude vadit veganům), jiné mohou ve vzácných případech způsobit alergii. V takových případech je vhodné si ověřit, pod jakým kódem se které barvivo skrývá.

Rada na závěr: nepodceňujte dobu trvanlivosti a konzervanty

Další věc, kterou na etiketě najdete, je údaj o doporučené době spotřeby. Produkty péče o pokožku jsou sice často chemického původu, to ale neznamená, že vydrží navěky (natož po otevření). Kontaktem se vzduchem a našima rukama se do nich snadno zavlečou mikroskopické nečistoty a výrobek se jednoduše „zkazí“.

Navíc nepoužijeme-li v receptuře konzervant nebo alespoň antimikrobiální látky, podléhá taková kosmetika rychle bakteriím, kvasinkám, plísním nebo houbám a je třeba ji uchovávat v naprosté sterilitě, tmě a hlavně v chladu.  Upřednostňujete-li tedy kosmetiku bez konzervačních látek, musíte trvanlivosti a datu expirace věnovat zvláštní pozornost.
 
„Používání produktu po datu exspirace bývá často opomíjenou příčinou vzniku alergických reakcí,“ varuje Kateřina Krobová. „Je třeba kontrolovat trvanlivost kosmetiky, stejně jako to děláme u potravin. Na každém produktu musí být uvedeno přímo datum doporučené spotřeby nebo  symbol otevřeného kelímku s číselným údajem, který v měsících označuje dobu, po kterou můžeme přípravek po jeho otevření používat,“ dodává odbornice.