Jak být šetrnější při používání kosmetiky?

Recyklace je trendem už dlouho. Dnes se o ní mluví ale v úplně jiném světle – pouze recyklovat, tedy hodit plastový obal do žlutého kontejneru nestačí. Pokud se chceme chovat opravdu ekologicky, měli bychom myslet na přírodu už při nákupu. I pokud nejsme příznivci kosmetiky balené v přírodních obalech a stylu zero waste a raději nakupujeme v běžné drogerii, můžeme pro přírodu udělat maximum alespoň svým výběrem. Jak na to?

• Sledovat, zda je obal vyroben ze snadno recyklovatelného materiálu (více tuto problematiku rozebereme níže).
• Vybírat produkty v XXL balení (i když je produktu dvojnásobek, obal obsahuje o něco méně plastu než dva menší produkty – má třeba jen jeden uzávěr).
• Sahat po náhradních náplních – třeba tekuté mýdlo se často prodává v plastovém sáčku, na jehož výrobu stačí o 80 % plastu méně než na běžný obal.
• Přemýšlet i nad tím, jak obal dále využít – kromě recyklace se můžeme vrhnout i na tzv. „upcycling“ a z obalu něco vyrobit nebo ho znovu použít na něco jiného.

Ne všechny plastové obaly se dají recyklovat

Z plastů se nejlépe recykluje PET, ze kterého jsou vyrobeny láhve na nápoje a některé obaly na kosmetiku. Většina plastů může být znovu zpracována – buď se z nich vyrábějí nové PET lahve a jiné obaly, nebo tzv. plastový recyklát, z kterého lze vyrobit třeba textilní vlákna nebo plastová okna. Plasty je možné recyklovat téměř donekonečna. Má to ale několik háčků:

• ne všechny plastové obaly jsou ze snadno recyklovatelného plastu,
• bezproblémová je recyklace tzv. jednodruhového materiálu, tedy plastu vyrobeného jen z jednoho druhu,
• některé obaly ale kombinují různé druhy plastů, které jsou jako celek hůře recyklovatelné,
• složení plastového obalu najdeme v logu se šipkami ve tvaru trojúhelníku, doplněného písmennými zkratkami.

Tip redakce:
Skleněné obaly lze recyklovat beze zbytku a takzvaně donekonečna. Papír oproti tomu pouze pět až sedmkrát – třeba obaly na vejce už recyklovat nelze.
 

Myslete na recyklaci dopředu

Smysl má třídit ty plastové obaly, které jsou dobře recyklovatelné. Kromě PET lahví je to většina kosmetických obalů a fólií. Ty nejsou nijak nebezpečným odpadem, pokud se dobře třídí a recyklují.

 
Na co se zaměřit při nákupu kosmetiky:

• aby obal nebyl ze směsového materiálu,

• aby jednotlivé části obalu, vyrobené z různých materiálů, šly od sebe při recyklaci dobře oddělit,

• nevybírat plasty vícevrstvé nebo silně barvené,

• problematické mohou být obaly s recyklačním logem opatřeným písmenkem O (ostatní plasty) a C (kompozitní materiál).

Tip redakce:
Mezi nerecyklovatelné plasty patří také jednorázové pleny a vložky, ale také kartáčky na zuby nebo silně znečištěné plasty (ale nikoli třeba od kosmetiky, ale od chemikálií, tuků a motorových olejů).
 

Recyklovatelnost obalů

Recyklační symbol na obalech obsahuje kromě šipek i písmenka, podle kterých poznáme složení obalu. Musíme ale napřed trošku nastudovat zkratky, kterými se název materiálu označuje. Nejčastěji používanými jsou následující:

• PET1 – polyethylentereftalát, termoplast ze skupiny polyesterů. Dobře se recykluje a vznikají z něho často textilní vlákna.
• HDPE2 – termoplast ze skupiny polyetylenů, známý také pod názvem mikroten. Kromě sáčků je to materiál pro výrobu tvrdých plastových láhví, kojeneckých a sportovních láhví, víček od PET láhví či kosmetiky. Recykluje se dobře a jde o „kvalitní materiál“, ale musí se často oddělit od zbytku obalu z jiného materiálu.
• LDPE4 – polypropylen. Plast, který se využívá třeba na výrobu tvrdých plastů (košíků, přepravek, misek), ale i igelitových tašek. Je také jedním z nejrecyklovanějších.
• PVC3 – polyvinylchlorid. Je jedním z nejrozšířenějších plastů, jeho výroba je levná a lze ho také dobře recyklovat. Jeho recyklace ale není ekologická – uvolňuje se při ní jedovatý chlorovodík. Vyrobeny jsou z něj třeba plastové etikety na láhvích či tepelně roztažné obaly láhví.
• PS – polystyren. Kromě stavebnictví se používá třeba při výrobě termoizolačních obalů na potraviny. Jeho recyklaci se věnuje jen málo společností, přitom v přírodě se rozkládá desetitisíce let (oproti LDPE, který se může rozložit „už“ za 70 let).